Kostel sv. Jiří, původně gotický, zmiňovaný roku 1352, byl v letech 1741-44 přestavěn a rozšířen v barokně gotických formách patrně podle staršího návrhu arch. J. Santiniho. Jednolodní obdélníkový prostor se širší západní částí lodi a užším obdélníkovým trojboce ukončeným presbytářem s lichoběžníkovou sakristií v ose stavby. Západní průčelí trojosé, se středním rizalitem, vyvrcholeno hranolovitou věží s bočními volutovými zdmi, členěno lizénami, okny a nikami s hrotovitým obloukem a trojbokými okny. Portál kamenného, hrotovitého oblouku se silně vystupující stříškovou římsou datován 1744. V bočních fasádách lomená okna, na presbytáři opěráky, na sakristii a rozšířené části lodi vertikální pásy rustiky. Presbytář sklenutý valenou klenbou s lunetami se štukovým rámováním a omítkovými vykrajovanými poli sbíhajícími na konzoly. Loď sklenuta valenou klenbou s lunetami se sítí štukových žeber, imitujících gotickou síťovou klenbu. Vstupní rozšířená plochostropá část lodi zčásti zastavěna patrovou kruchtou, sklenutou a podklenutou křížovou hřebínkovou klenbou. V sakristii valená klenba s lunetami. Zařízení: Hlavní oltář raně barokní z 2.pol.17.století, portálový s hlavičkami andílků a s boltcovým ornamentem. Obraz sv. Jiří novější, patrně z roku 1892, kdy byl oltář obnoven. Dva roky před opravou oltáře byly instalovány do kostela nové varhany. Část píšťal byla dřevěná (časem shnila), část z cínu (použita jedním z kovářů na letování). - V lodi dva boční oltáře z roku 1734, sestávající z menzy a obrazu, spojených predelou, s obrazy sv. Benedikta a sv. Roberta (patří do řady obrazů světců v kostele v Plasích). Dva barokní portálové oltáře z 2. třetiny 17. století, levý se sochou Panny Marie, vyobrazením Útěku do Egypta a iluzivní kulisovitou skupinou Ukřižování malovanou na dřevě. Protější oltář se sochou sv. Ondřeje, na předěle deska s vyobrazením sv. Matouše, v nástavci malba archanděla Michaela na dřevě. Kazatelna rokoková, z 2.čtvrtiny 18. století. V lodi protějškové obrazy Bolestné Panny Marie a Veraikon v rámu ve stylu Ludvíka XVI. z doby kolem roku 1800. Obraz Panny Marie z 18.století, pozdně barokní socha sv. Jana Nepomuckého na rokajové konzole. V sakristii barokní nízká skříň. Ve věži kostela byly umístěny 2 zvony. Menší byl v září 1916 odvezen jako materiál pro válečné účely. Stejný osud potkal na předěle druhé světové války i velký zvon. Šindelová střecha byla několikrát opravována, celý kostel byl šindelem pokryt v roce 1971. Oprava přišla se značným zpožděním, stačily uhnít tři trámy a část povalového stropu spadla. Po složitých jednáních se v roce 1975 podařilo dokončit i vnější fasádu a zasklít okna. Dva mohutné, dvacetimetrové stromy, břek a lípa, které rostly těsně před kostelem a bránily opravě, byly poraženy. Bohoslužby se po druhé světové válce konaly velmi zřídka, poslední byla v únoru 1964. Kolem kostela je malý, dobře udržovaný hřbitov ohrazený zdí se dvěma barokními branami, datovaný rokem 1749.

Dějiny Kostelce

První zmínka o sídlišti (které se ještě nenazývalo Kostelcem) je kolem roku 950. Dřevěná stavba jmenovaná zámek sloužila s největší pravděpodobností jako předsunutá pozorovatelna hradu Libštejna. V dobách míru se obyvatelé zabývali zemědělstvím. Z držitelů se uvádí: Albert z Jetenic, Jan z Minářova a Ignác z Královic. Dochovaly se zápisy o 3 osadnících. Václav Beránek (1213-1274) byl první rychtář. Václav Hodějovský (1247) prodal usedlost Maximu Folkoví, aby měl peníze na turnaje. Josef Plevka (1228-1254) držel nejvíce pozemků. Po smrti Josefa Plevky převzal usedlost jeho prostřední syn Václav. Starší syn zemřel těsně před svojí svatbou, která se měla konat 4.3.1252 ve zdejším kostele. Nachladil se při zachraňování sedláka Jariny ze Žichlic, který se topil v řece.

V roce 1238 prodal malou osadu Protiva ze Zinkova klášteru plaskému (opatovi Jindřichovi II.). Za vlády Oty Braniborského byl zámek v roce 1231 spálen nájezdem Braniborů, kteří s osadníky krutě zacházeli. (94 letou babičku z Beránkova statku utýrali proto, že jim nechtěla vydat vnuka Josefa.) V letech 1278-83 zde žilo 21 osob. Roku 1327 byl ke Kostelci připojen kus lesa osázeného smrky směrem na Žichlice. Roku 1394 zde král Václav IV. vykonal ranní pobožnost na cestě ze Zátce do Plzně. Ve stejném roce postavil Antonín Plevka statek, který ještě téhož roku (v neděli 10. září, když byli všichni v kostele) vyhořel. Požár zřejmě založili němečtí panoši, kteří pod statkem odpočívali. O rok později si Plevka postavil statek znovu, zavedl chov ovcí, který se udržel až do roku 1894. Za vsí k směrem k Nadrybům byla zhotovena dřevěná ohrada, kde byly v létě i v noci. Prvním ovčákem byl Polda z Jetonic. Jeho syn Fridrich se zabil pádem ze skály, když sbíral léčivé byliny. Posledním ovčákem byl Antonín Folk.

V první polovině 13.stol. byl postaven farní kostel sv. Jiří, původně dřevěný, v gotickém slohu. Patřil děkanátu rokycanskému a byl velmi bohatě nadán. Z farářů se dochovala jména:

Mikuláš (1389), dříve farář v Hrádku,

Jan (1389-1403), dříve farář v Přibenicích,

Mikuláš (1403-?), dříve farář kostela sv. Jana v Podskalí.

V roce 1420 byl plaský klášter spálen Janem Žižkou a mniši byli pobiti. Opatovi Bohumírovi se podařilo uprchnout do Manetína. Protože byl klášter značně zadlužen, uchvátili věřitelé většinu vsí. Kostelec se dostal do držení světských pánů. Část vesnic, mezi nimi i Kostelec, byla za vlády Jiřího z Poděbrad (kolem roku 1465) zapsána Fridrichovi Ojířovi z Očedělic a jeho manželce Kateřině z Janovic. Tito dali dobrou vůli Janovi z Gudštejna na Nečtinách a jeho dědicům. Po smrti Janově byly vesnice v roce 1521 vráceny klášteru plaskému.
Když Turci po řadě vítězných bitev postoupili až k Vídni, byly na klášter naloženy další daně. Opat Ondřej byl nucen dát Kostelec (s Chotinou a Hromnicemi) do zástavy Albrechtovi z Gudštejna na Ronšperce. Vesnice spravoval purkrabí na Kačerově Václav z Něšova.

Již roku 1531 postoupil Gudštejn všechny vesnice a půl městečka Královice Vilémovi Podmokelskému z Prostiboře za 6000 kop míšeňských. Nový držitel však neměl dost peněz a proto ho Gudštejn poháněl k soudu. Když Podmokelský nemohl dluhy zaplatit, postoupil v roce 1538 celé panství Kačerov královskému podkomořímu Volfhartovi Planknarovi z Kynšperka, ale tento zemřel ještě dříve, než mu bylo připsáno. Po něm zůstala jen dcera Rosina, které vyplatil Florian Gryspek z Gryspachu (královský komoří) 1000 zl. a se svolením krále Ferdinanda, srovnav se s Podmokelským i opatem, vyplatil celé Kaceřovsko. V červnu r.1539 přechází celý majetek po vyplacení 5300 kop do držení Floriana Gryspeka, na což obdržel už v lednu 1540 od krále Ferdinanda majestát. Florian Gryspek dosáhl, že mu král Ferdinand potvrdil celé panství kaceřovské do čtyř životů. Nařídil provést na svém panství dokonalý soupis majetku a všech povinností poddaných do Urbáře panství kaceřovského z r. 1558. V Kostelci žijí 4 usedlíci (Jan Beránek, Lída Urbánka, Jan Švácha a Vaněk Plevka). Ve vsi jest podací kostelní jedno, fara jest pustá a dědiny a louky k ni náležité užívají lidé z též vsi a plat z nich k tomu zadusí platí a dávají. Hejtmanem na Kačerově byl od roku 1561 Jiřík Velvarský ze Saxendorfu. Po smrti Floriana Gryspeka (29-3.1588) se panství ujímá jeho bratr Karel. Po něm zdědili panství kaceřovské jeho synové Václav a Albrecht. Oba bratři byli stoupenci odbojných stavů a aktivně podporovali Mansfelda při dobývání katolické Plzně. Po porážce českých stavů na Bílé hoře roku 1620 (zde zahynul hrdinnou smrtí i občan kostelecký Jiří Plevka) trestal císař Ferdinand II. všechny své protivníky vypovězením ze země. Došlo i na Gryspeky, veškeré jejich jmění bylo zabaveno a kaceřovské panství vráceno na žádost opata (16.5.1623) klášteru plaskému. Nájezdy švédských vojsk se nevyhnuly ani Kostelci. V roce 1632 byl vydrancován a téměř z poloviny spálen. Obyvatelé žili stále ve strachu a zdržovali se více v lesích než doma. Do lesů brali i část ovcí, aby měli obživu. Tehdy byl rychtářem Václav Polda, ovčák a znamenitý ranhojič. 29.6.1632 se vydal na obhlídku, ale víc se nevrátil. Má se za to, že byl Švédy chycen a vhozen do řeky. V šarvátkách se Švédy byli zraněni 2 kostelečtí usedlíci, Bohumil Plevka a výměnkář Otta Beránek. Po ukončení války vestfálským mírem v roce 1648 byla vesnice zcela vydrancována a zavládl veliký hlad. Jen těžko se obyvatelé vzpamatovávali z těžkých útrap. Berní rula z roku 1654 uvádí jména 3 hospodářů s jejich výměrou rolí a počtem kusů dobytka:

          rolí krav jalovic ovcí sviň

Matěj Plevka 15 3 7 3 3

Jakub Mertl 16 3 3 4 1

Martin Beránek 15 3 9 12 7

Roku 1675 byla na místě spáleného zámku založena pohodnice. Po několika letech byla přestěhována k nedaleké Zruči. Škola ve vsi nikdy nebyla. Od roku 1792 docházely děti přes dva kilometry do Plané, kde byla dostavěna jednotřídní obecná škola pro okolní vesnice. Některé do školy nechodily vůbec, jiné občas, většinou přes zimu. Jakmile bylo možné pást husy nebo krávy, braly si děti úlevy. Na návsi poblíž silnice stávala obecní pastouška, která nijak nepřidávala vesnici na kráse. V roce 1907 byla zbourána v souvislosti s dokončením přístavby chudobince k nové obecní kovárně, která byla přes protesty některých farníků z okolí v r. 1903 postavena asi 30 m od kostela. Prvním kovářem byl Karel Janovský (z Lednice), po něm převzal živnost jeho syn Antonín. Kovářství přetrvalo až do roku 1945. Zaniklo odchodem posledního kováře E. Uchytila. Kromě kovárny byla v témže roce postavena i truhlárna Bohumila Folka, který ji postupně vybavil na tehdejší dobu moderními stroji a zaměstnával 2 dělníky a 2 učně. Kromě truhlářské živnosti měl i hostinec (ten existoval už dříve v čp. 10). Truhlářství zaniká úmrtím majitele v roce 1951. Hostinec byl později pronajat a rozšířen o prodejnu smíšeného zboží, kterou měla v 90.letech v soukromém vlastnictví paní Šimicová. Její tchán, Jan Šimice, měl v letech 1920-1956 krejčovskou dílnu. Po určitou dobu zaměstnával 1 dělníka a 1 učně.
Obec byla jako jedna z prvních elektrifikována už v roce 1910. Elektrický proud vyrábělo dynamo ve mlýně Václava Čapka. Instalaci provedla známá firma V.S. Kašpárka z Plzně. O tři roky později zakoupila mlýn hraběnka ze Štermberku a z Březiny za 90 000 K. Mlýn pak byl zrušen a na jeho místě postavena elektrárna se dvěma turbínami a asynchronními generátory. V roce 1916 koupil elektrárnu Západočeský svaz v Plzni za 4,5 miliónu korun. Vzápětí došlo k napojení na elektrickou síť na Královice, Plzenec a Radnice. Nová instalace sekundární sítě byla provedena firmou Mašek z Radnic až v roce 1929 za obnos 14 000 Kč. O podnikání v cihlářském oboru se pokusil František Plevka, když v roce 1921 postavil na zahradě cihlářskou pec. Místní občané si však stěžovali, že jsou obtěžováni kouřem, a proto byl provoz za 5 let ukončen.

Stará obrázková pohlednice    

V roce 1925 byla dostavěna obecná škola v sousedních Nadrybech. Předtím se vyučovalo po střídě, dětí se střídavě scházely u větších sedláků ve velkých místnostech. Do měšťanské školy ve Stupně byla obec přiškolena až v r. 1936.
Mezi Kostelcem a sousedními vesnicemi Nynicemi na jedné a Nadrybami na druhé straně protékají potoky v hlubokých stráních, spojení bylo omezeno na úzké úvozové cesty s krkolomným svahem. Se stavbou silnice, která byla ale podstatně delší, se začalo až v roce 1896. Živičným povrchem byla opatřena roku 1972. Rok 1928 se zapsal do historie Kostelce hned několika událostmi. Pro účely uskladnění společné mlátičky byla postavena na návsi kolna s přístavkem pro dobytčí váhy. Váha byla zakoupena za částku 1900 Kč v Královicích. V témže roce byl (24.1.) smrtelně zraněn při porážení stromu v lese hospodář Václav Šimice. V červenci dostavěl obytný domek (ve vesnici už třináctý) Václav Jouza. V listopadu bylo vysázeno na obecní stráni pod kostelem 116 třešní. O rok později byla údajně naměřena nejnižší teplota pokud paměť sahá, a to -42°C. Při velké povodni v únoru roku 1931 byla odplavena lávka přes řeku, přístup kosteleckých k nejbližší zastávce vlaku byl značně zkomplikován. Lávka nebyla nikdy obnovena. Bylo nutno používat přívozu, který je v provozu dodnes. V roce 1939 byl kolaudován poslední, celkem čtrnáctý rodinný dům v Kostelci, postavený Karlem Volínem, který zastával dlouhá léta celou řadu funkcí včetně předsedy MNV od jeho založení 10.5.1945. Z významnějších událostí, ke kterým v Kostelci došlo, lze uvést smlouvu uzavřenou v r. 1939 s a.s. Západočeské keramické závody v Praze na provádění průzkumu ložisek kaolinu a okru. Ložiska ale nejsou průmyslově využívána. Za druhé světové války byl za vesnicí směrem k Nadrybům umístěn německý světlomet pro sledování nepřátelských letadel v noci. Posádku tvořili staří vojáci, kteří vycházeli s místními obyvateli velmi dobře. Pomáhali na polích i při výmlatu obilí. Za to dostávali od hospodářů jídlo. Pro požární účely byla už v roce 1947 zřízena menší nádrž na zahradě Václava Výšky. V témže roce byla nákladem 30 000 Kčs zakoupena motorová stříkačka PS8. Hasičský sbor v Kostelci existoval od roku 1943. Při založení měl 16 členů. V roce 1959 byla přistavěna k obecní kolně (pro mlátičku) hasičská zbrojnice. Dnes má hasičský sbor 7 členů. Po skončení druhé světové války byl 10.5.1945 zvolen čtyřčlenný Místní národní výbor, který byl později doplněn na 9 členů. Tak začala čilá veřejně politická činnost. Byly sestavovány nejrůznější komise, ve kterých figurovali stále stejní lidé. V letech 1945-54 vznikl: Místní národní výbor (9 členů), honební výbor (5), místní reklamační komise (5), obecní živelní komise (4), komise pro péči o účastníky pomoci mládeže v zemědělství (3), daňová komise (3), letopisecká komise (3), obecní finanční komise (3), vyživovací a zásobovací komise (3), zemědělská komise (3), živelní komise (3), žňová komise (5), pomocný sbor pro zemědělskou statistiku (4), pojišťovací komise (6), komise pro nábor pracovních sil (3), komise pro zdravotní péči (3). Kromě těchto komisí pracoval v obci požární sbor, výbor žen, scelovací družstvo a v r. 1952 i výbor JZD. Pro zajištění dobrého kontaktu s nadřízenými orgány, byl v roce 1947 zřízen v obci telefon. V říjnu 1952 bylo ustaveno místní Jednotné zemědělské družstvo. Přihlášku zprvu podepsalo jen 5 zemědělců. Po dvouměsíčním přesvědčování bylo do družstva nakonec včleněno všech 9 hospodářství. Družstvo bylo věčným zdrojem svárů. Dlouho trvalo, než bylo přikročeno k výstavbě 2 dřevěných drůbežáren a k adaptaci stodoly u Václava Plevky na ustájení jalovic. Důvodem odporu družstevníků k investiční výstavbě byla nedůvěra v dlouhodobější existenci družstva (jak se budem o to dělit, až se družstvo rozpadne?). V srpnu 1952 se rada Jednotného národního výboru v Plzni usnesla, že se Kostelec sloučí se sousedními Nynicemi. Rozhodnutí se MNV Kostelec důrazně vzepřel a proto nebylo realizováno. O osm let později nátlaku na spojení (tentokrát s Nadrybami) už ale Kostelec neodolal. V roce 1961 byly sloučeny i JZD čtyř sousedních vesnic. V roce 1980 vznikl konglomerát sedmi obcí pod společným MNV Hromnice a JZD Žichlice.
V roce 1974 byl založen Český zahrádkářský svaz sdružující zahrádkáře z Kostelce, Nadryb a Nynic. Pro potřeby svazu byl zakoupen spolkový traktor. Stálé problémy, které v podstatě trvají do současnosti, měli občané Kostelce se zajištěním požární nádrže. Na návsi byl sice malý rybník, ale propustné dno bylo příčinou, že se v něm nedržela voda. V roce 1935 byly činěny pokusy o vybetonování dna, respektive o jeho utěsnění jílem. Také s přívodem vody byly starosti. Jednak obec neměla dostatek peněz a jednak část původní trasy dešťové vody s polí měla velmi malý spád. Pozemek, kterým byly položeny betonové roury, byl osázen lipami a kaštany. Kořeny stromů prorostly dělícími spárami a ucpaly přítok vody. V roce 1972-73 byl opět proveden neúspěšný pokus o utěsnění dna rybníka jílem. Když byla při hasičském cvičení přečerpána voda ze řeky do rybníka, prosákla do blízké studny. Proto byla v roce 1984 přes dno položena kanalizace, rybník byl zavezen, plocha osázena okrasnými keři a stromy. V roce 1974 bylo upraveno prostranství před kostelem a osázeno okrasnými stromy a keři. O rok později byly vyasfaltovány všechny místní komunikace včetně přístupové cesty ke hřbitovu a kostelu a postavena plechová autobusová čekárna. Na naléhání občanů a po složitých jednáních na Odboru dopravy Okresního národního výboru v Plzni začal v roce 1966 zajíždět do Kostelce 1x denně autobus z Nadryb pro školní děti a odvážel je do 2. stupně základní školy do Zruče. V roce 1973, kdy byla zrušena škola pro 1. stupeň v Nadrybech, dojížděly do Zruče i šestileté děti. Domů se vracely ze sousedních Nynic pěšky. Dnes zajíždí autobus se školními dětmi i odpoledne po vyučování. Po listopadové revoluci se MNV změnil na Obecní úřad Hromnice (osamostatnil se pouze OÚ Nadryby) a JZD se v roce 1992 transformovalo na Zemědělské družstvo vlastníků. Se sloučením obcí vzniká v Kostelci Občanský výbor, jehož prvním předsedou byl zvolen Josef Volín. Se změnou MNV na Obecní úřad zanikl i Občanský výbor. Jediný kontakt s vedením OÚ Hromnice je v současné době zajištěn zástupcem Kostelce v obecním zastupitelstvu, Eduardem Kubíkem.

V okolí Kostelce jsou převážně borové a smrkové lesy, v menším množství modříny a habry. Na polích se pěstuje pšenice, ječmen a kukuřice, která poskytuje potravu i úkryt četným exemplářům černé zvěře. Ve značném množství se vyskytuje srnčí zvěř, občas i jelen sika, zato bažant, zajíc a koroptev jsou velmi vzácní. Poměrně často se objeví liška, někdy i jezevec. Z pernatých dravců je nejčastější káně.

Kostelec má v dnešní době sezónně rekreační ráz. V letních měsících jím prochází množství turistů a vodáků. Vodáci plují dál krásným údolím Berounky, turisté mohou zavítat např. do sousedních Nynic (jedné z mála okrouhle stavěných obcí, s nejvyšší kaplí v českých zemích), a dále přes Planou (gotický kostel ze 14.stol. s nástěnnými malbami) do Kaceřova prohlédnout si starý zámek Gryspeků (renesanční stavba z let 1540-60). Také je možné navštívit kouzelné hromnické Červené jezírko, ukryté v mohutných haldách hlušiny (15 ha), pozůstatek po těžbě vitriolových břidlic a výrobě olea. Oleum (dýmavá kyselina sírová) se používalo k přípravě barev, k bělení, výrobě fosforu a čištění minerálních olejů. Tato oblast byla v r. 1975 vyhlášena chráněnou přírodní oblastí.

Použitá literatura